Má první pracovní angažmá proběhla v prostředí, které jsem znal jako své boty. Dětství i mládí jsem strávil desetibojem, který mě obrovsky naplňoval, rozvíjel a přinášel úspěchy i poučení. Ani ve snu by mě však nenapadlo, že se sportem budu živit. Vystudoval jsem ekonomku a spousta mých spolužáků šla na finanční nebo bankovní posty. Než sedět roky na teplé kancelářské židli a čekat na příležitost, toužil jsem něco vybudovat, změnit a dokázat. Přes kamaráda jsem se dostal do výběrového řízení na ředitele sportovního sdružení. Ač jsem sport profesně nevyhledával, ucítil jsem šanci. Sdružení potřebovalo přejít ze starého systému na nové, manažerské vedení. Starší veteráni končili, pupeční šňůra s litvínovskou chemičkou se rozvolňovala a vědělo se, že sport se bude muset vést jinak než za minulého režimu. Skvělá situace pro dravého, 25letého kluka!

Do vedení jsem se položil plnou vahou a věci se rychle rozpohybovaly. První průkopnické roky byly do velké míry one man show, byl jsem plný mladického elánu, připravený rozhodovat, bez zkušeností. Ukázalo se, že ač jsem sport viděl jako politikaření, je zde spousta schopných lidí. Samozřejmě se našlo i hodně kritiků. Jak v jednání s nimi, tak při vedení valných hromad o sto lidech jsem se naučil vyjednávat i prosadit svou – a rozpoznat, kdy je co vhodnější.

Velkou školou, kterou jsem uplatnil v každé další kariérní štaci, byl vztah s chemičkou. Fabrika dále figurovala jako důležitý partner sdružení, ale z role sponzora se přesunula do role vlastníka. Jako ředitel a jednatel jejich dceřiné společnosti  jsem se zpovídal generálním ředitelům a jiným manažerům, se kterými to žádné přátelství nebylo. Jejich bazírování na perfektním chodu financí a cashflow firmy, stejně jako na výsledcích našich aktivit, mně dalo detailní vhled do businessové stránky vedení podniku. Moc jim za to děkuji!

Zajímavých momentů bylo více. Za zmínku stojí celoměstská akce, kterou jsme uspořádali v roce 1995 pod názvem „Rok sportu v Litvínově”. Město oslavovalo 50 let organizovaného sportu plejádou akcí pro vrcholové sportovce, manažery a podnikatele, veřejnost i děti a mládež. Zařadili jsme vše od hokeje přes gymnastiku až po tenis. Dodnes vzpomínám na setkání sportovních generací, kam jsme pozvali slavné vysloužilé i aktivní sportovce. Akce o 400 lidech se neskutečně vyvedla. Rok sportu byla událost, na kterou Litvínov dlouho vzpomínal. Také se nám na několik let podařilo zvednout úroveň gymnastické reprezentace ČR. Drtivá většina reprezentantek a trenérů byla právě z Litvínova.

Rok 2002 byl pro mě mezníkem, kdy jsem se chtěl posunout od sportu a ověřit si, zda-li získané zkušenosti uplatním i v jiných oborech.