Skip to content

Devastaci nešlo zabránit

  • Krizový výkonný ředitel projekční a technologické společnosti na bazénové technologie, angažmá v letech 20172018

  • Aneb jak dělat krizový management, když jde všechno špatně. Řešení bylo rozjednané, zasáhly ale nečekané a nepochopitelné faktory.

Podobně jako drtivá většina firem, ve kterých jsem jako krizový manažer působil, byla i společnost na bazénové technologie v minulosti velmi úspěšnou a známou značkou v oboru. Jako klíčový subdodavatel velkých stavebních firem se podílela na vodních komplexech Podolí, Nymburk, Čestlice a mnoha dalších. Původně rodinnou firmu s výborným renomé se otec-zakladatel” rozhodl prodat, protože nenašel nástupce. Sám ve firmě zůstal jako seniorní poradce. Bohužel neprodal šťastně a postupný úpadek svého dítěte viděl na vlastní oči!

 

Utopeni v reklamacích

 

Nový majitel mě sice najal jako krizového manažera, z jeho chování však bylo patrné, že mu na firmě nezáleží. Měl koneckonců tucet dalších, které čekal podobný osud. Nejvíc v takové situaci samozřejmě trpí samotní zaměstnanci. I tady jsem našel schopné lidi na různých pozicích, zejména skupinu mladých inženýrů, které jsme vhodně doplnili novými silami.

 

Nejšikovnější ze všech oddělení jsem si vybral do užšího krizového týmu a naplno to s nimi rozjel. Důvěra navenek byla zdecimovaná jak spekulativním jednáním majitele, tak skupinou bývalých manažerů, kteří nepracovali dostatečně kvalitně a nakonec využili know-how i zakázek a založili si konkurenční firmu.

 

Dalším problémem byl obor jako takový. Z hlediska krizového managementu je při problémech s cashflow důležitá rychlá obrátka zboží a peněz. Ve stavebnictví jsou ovšem peníze hodně pomalé, většina zákazníků platí až po předání díla. Veřejné zakázky tak třeba jeden i dva roky sponzorujete, než dostanete zaplaceno. Pokud ovšem v oboru chcete uspět, musíte přistoupit na pravidla hry, jinak zakázku shrábne konkurence. My ovšem měli za úkol jak zakázky získávat (a tím pádem financovat), tak také platit nahromaděné dluhy.

 

Neskutečně nás přitom táhlo dolů množství reklamací ze starších zakázek, které se neustále opakovaly. Ráno jsme měli radost z vyřešeného problému a odpoledne se objevily další dva nové případy. A tak to bylo pořád dokola. Nechápal jsem, v čem to vězí. Zavedli jsme pravidelné týdenní porady a detailně monitorovali jednotlivé zakázky. Rozdělili jsme je tak, že za každou zodpovídala jedna konkrétní osoba, která kontrolovala, co se na stavbě děje, a dávala nám online report při každém jednotlivém pohybu v zakázce. Podstatná samozřejmě byla i komunikace se zákazníky. Několikrát jsme přišli na to, že jen zneužívají naší situace. Nicméně, kontrola kvality byla v minulosti velmi zanedbávaná a častou příčinou byl i záměr bývalých manažerů.

 

Do toho všeho jsme intenzivně jednali s bankou o splatnosti úvěrů a s věřiteli o úhradě jejich pohledávek tak, abychom krizi překlenuli. Zároveň jsme museli aktivně hledat strategického partnera, bez něhož bychom nemohli situaci dlouhodobě řešit.

 

Samostatnou kapitolou tohoto smutného příběhu byl sám majitel

 

Nejenže nejevil zájem, ale provedl i to, co nikdo nečekal. Zrovna před srpnovými výplatami vybral z účtu firmy nemalý obnos pro své účely a peníze nikdy nevrátil. Spolu s dalšími kostlivci, které na něj praskly nedlouho poté, to byl právě majitel, kdo zatloukl poslední hřebíček do rakve. Ze dne na den se u nás objevil exekutorský vykonavatel s velmi drastickými způsoby.

 

Majitel dlužil miliony ze svého, které zajistili akciemi a majetkem bazénové firmy. Šlo do tuhého. I z téměř beznadějné situace jsem hledal východisko. Bylo zřejmé, že insolvenci se už nevyhneme. Spolu s bankou jsme vymýšleli způsob, jakalespoň” uchovat společnost při životě. Přednostně jsme chtěli jít cestou reorganizace, zbavit se rozumným způsobem stávajícího majitele a získat strategického partnera, který by měl zájem společnost rozvíjet a nikoliv ničit. Bohužel, jeden z klíčových věřitelů se nenechal přesvědčit ani ke společnému jednání a pokračoval v exekuci. Varoval jsem ho, že to je konec jeho nadějím vidět své peníze. Nezastavilo ho to. Dodnes jsem tento jeho krok nepochopil.

 

Takový konec dříve úspěšné firmy vnímám jako velmi smutný. Pozitivní je snad jen to, že spousta schopných inženýrů se následně dokázala v oboru uživit a fungují pod jinou hlavičkou dál. A mě čekala další zastávka v mojí kariéře.